Vědcům se poprvé podařilo přečíst dva tisíce let starý svitek z římského města Herculaneum bez potřeby fyzického rozvinutí dokumentu. Tento svitek, označovaný jako PHerc. 1667, přežil katastrofální výbuch Vesuvu v roce 79 n.l., avšak zuhelnatění, které ho zachovalo, zároveň znemožnilo jeho otevření. Minulé pokusy o jeho rozbalení totiž vedly k neúspěchům, kdy došlo k poškození cenného historického textu, což vyústilo v jeho považování za prakticky nečitelný. Nyní se však situace změnila díky inovativnímu přístupu výzkumného týmu mezinárodního projektu Vesuvius Challenge, který využil moderní technologie a umělou inteligenci k rozluštění obsahu svitku.
Tento revoluční postup zahrnoval použití vysokorozlišovací fázově kontrastní rentgenové mikrotomografie, která byla prováděna na evropském synchrotronu European Synchrotron Radiation Facility (ESRF) ve Francii. Rentgenové záření prozářilo svitek a vytvořilo trojrozměrná data s rozlišením 2,4 mikrometru. Díky těmto datům byl následně vyvinut specializovaný počítačový algoritmus, který rekonstruoval geometrii papyru a sledoval jednotlivé vrstvy, čímž umožnil virtuální rozvinutí svitku. Tak se podařilo získat přehled o obsahu, který byl dříve skrytý a nepřístupný pro lidské oko.
Nové poznatky o antické filozofii
Pomocí speciálně natrénovaných algoritmů strojového učení se týmu podařilo zvýraznit tenké stopy inkoustu, které na zuhelnatělém papyru nebyly viditelné. Přestože samotný text nebyl přečten pouze umělou inteligencí, ta sehrála klíčovou roli při detekci inkoustu a virtuálním rozvinutí. Skupina papyrologů následně převzala iniciativu v luštění textu a pečlivě ověřovala každé jednotlivé slovo. Celý zachovaný obsah svitku, který měří přibližně 1,4 metru na délku a 8 cm na výšku, obsahuje asi dvaadvacet sloupců řeckého textu, který se zaměřuje na etiku, lidskou přirozenost a mravní pokrok. To, co bylo dříve považováno za ztracené, nyní nabízí cenné poznatky o antické filozofii a myšlení.
Díky zmínce o Aristokreónovi, synovci stoického filozofa Chrysippa, a specifickému stylu písma, vědci zařadili text do stoické školy a datovali ho do 2. století př. n. l. nebo pozdního 3. století př. n. l. Tento objev je významný nejen z hlediska historického, ale také z pohledu na metody, které mohou být použity pro záchranu dalších znemožněných papyrů. V současnosti čeká na rozbalení více než 600 svitků z Herculanea, a pokud se technologie osvědčí, mohlo by to znamenat průlom v oblasti papyrologie a zachování kulturního dědictví.
Budoucnost záchrany historických dokumentů
Úspěch týmu s tímto svitkem přináší naději na záchranu a studium dalších historických dokumentů, které byly po staletí považovány za ztracené. Například svitek PHerc. 139, který byl také prozkoumán, přinesl další překvapení, když se podařilo identifikovat jméno autora a název díla. Toto dílo, známé jako „O bozích, kniha 8“, je od Filodéma z Gadary, a dříve vědci znali pouze první knihu z tohoto spisu. Vzhledem k tomu, že technologie umožňuje přesně číst i silně poškozené texty, otevírá to nové obzory pro akademický výzkum a porozumění antickým kulturám.
Vzhledem k těmto pokrokům se očekává, že výzkum a technologie se budou dále vyvíjet, což povede k dalším objevům. Papyrologové a historici se nyní mohou těšit na nové možnosti, jak rozluštit a studovat texty, které by jinak zůstaly navždy skryty v prachu dějin. Význam tohoto úspěchu přitom přesahuje hranice samotné vědy a otevírá dveře k novým diskuzím o tom, jak moderní technologie mohou pomoci chránit a uchovávat naše kulturní dědictví pro budoucí generace.
