Proč na kurzu záleží víc, než se na první pohled zdá
Čech, který koupí americké akcie za dolary nebo evropský fond v eurech, nevsází jen na vývoj daného aktiva. Současně vsází i na to, jak se bude vyvíjet kurz koruny vůči cizí měně. A právě tady vzniká měnové riziko: i když investice v zahraničí vydělá, oslabení dolaru nebo eura vůči koruně může část zisku smazat.
Typický příklad je jednoduchý. Investor pošle do USA 100 000 korun při kurzu 23 Kč za dolar a nakoupí aktiva za 4 348 dolarů. Pokud je za rok hodnota investice vyšší o 10 procent, má 4 783 dolarů. Jestliže ale mezitím koruna posílí na 21 Kč za dolar, po přepočtu dostane zpět jen zhruba 100 443 korun. Hrubý výnos v dolarech tedy téměř zmizel v měnovém pohybu.
Naopak když koruna oslabí, může investor vydělat víc, než by odpovídalo samotnému růstu aktiva. To je ale jen vedlejší efekt, ne něco, na co by se dalo spoléhat. Měnový pohyb je nepředvídatelný a u krátkodobých investic často rozhoduje víc než samotný vývoj trhu.
Kdo je měnovému riziku vystaven nejvíc
Největší dopad má měnové riziko u investorů, kteří drží cizoměnová aktiva jen krátce nebo mají v portfoliu vysoký podíl zahraničních investic bez přirozeného zajištění. Týká se to nejen akcií z USA, ale i evropských dluhopisů, realitních fondů, ETF nebo jednotlivých firemních bondů.
Riziko je výrazné také u lidí, kteří mají výdaje v korunách, ale investují v eurech či dolarech bez plánovaného horizontu. Pokud například někdo spoří na byt za tři roky a drží úspory v amerických fondech, může ho silnější koruna stát desítky tisíc korun. U dlouhého horizontu, třeba 15 až 20 let, se kurzové výkyvy obvykle částečně vyhlazují, ale ani tehdy nejsou zanedbatelné.
Platí i rozdíl mezi aktivy. U akcií bývá měnové riziko vedlejší k celkové volatilitě trhu. U dluhopisů je ale často viditelnější, protože jejich samotný výnos bývá nižší. Když nese eurový dluhopis například 3 procenta ročně a euro zároveň oslabí vůči koruně o 4 procenta, výsledkem může být záporný korunový výnos.
Jak funguje měnové zajištění a kdy se vyplatí
Nejčastější obranou proti měnovému riziku je zajištění, tedy hedging. V praxi jde o finanční nástroj, kterým se fond nebo investor snaží zafixovat kurz a omezit vliv pohybu měny na výsledek investice. Nejčastěji se používají forwardy, swapy nebo měnově zajištěné třídy fondů.
U běžného investora je nejjednodušší zvolit fond, který má v názvu označení hedged nebo je přímo v korunové třídě zajištěné proti měnovému pohybu. Za tuto ochranu se ale platí. Zajištění není zdarma a jeho cena se průběžně promítá do výkonu fondu. Když jsou rozdíly úrokových sazeb mezi korunou a dolarem nebo eurem vyšší, může být hedging dražší.
Právě proto se zajištění nevyplácí vždy. U krátkodobých a střednědobých investic může být velmi užitečné, protože chrání před prudkým pohybem kurzu. U dlouhodobých akciových portfolií ho řada investorů nepoužívá, protože měnové výkyvy se v čase často střídají a náklady na zajištění by mohly snižovat výnos. Podle praxe správců fondů bývá hedging častější u dluhopisů než u akcií.
Výhoda zajištění je hlavně psychologická i praktická: investor přesněji ví, jak se jeho investice chová v korunách. Nevýhodou je, že se vzdává části potenciálního zisku, pokud cizí měna posílí. Ochrana proti ztrátě tedy zároveň znamená omezení zisku.
Co může udělat drobný investor bez složitých nástrojů
Ne každý potřebuje profesionální měnové deriváty. Většině drobných investorů stačí několik jednoduchých pravidel, která riziko výrazně sníží. Prvním je sladit měnu investice s měnou budoucích výdajů. Pokud člověk plánuje za pět let kupovat automobil nebo platit školné v korunách, dává smysl držet část peněz i v korunových nástrojích.
Druhou možností je rozdělit portfolio mezi více měn. Kdo drží vše jen v dolarech, je odkázán na vývoj jedné měny. Kombinace korunových, eurových a dolarových aktiv riziko rozkládá. Není to ochrana v pravém slova smyslu, ale omezuje závislost na jednom kurzu.
Třetím krokem je pravidelné investování po menších částkách. Tzv. průměrování nákupní ceny sice neeliminuje měnové riziko, ale snižuje dopad toho, že investor vloží všechny peníze v nevhodný kurzový okamžik. Při jednorázové investici 500 000 korun může být kurz při vstupu zásadní. Při měsíčním vkladu 10 000 korun se kurz rozkládá v čase.
Smysl má také sledovat, v jaké měně se aktivum skutečně obchoduje a v jaké měně generuje výnos. Americká firma může vyplácet dividendy v dolarech, ale většinu příjmů mít z celého světa. Evropský fond může být veden v eurech, přesto držet část amerických akcií. Měna obchodování proto není totéž co měna skutečného ekonomického rizika.
Na co si dát pozor u ETF, akcií a dluhopisů
U ETF je důležité rozlišovat mezi měnou fondu a měnovým zajištěním. Fond může být vedený v eurech, ale držet americké akcie bez zajištění. Pak investor stále nese kurzové riziko dolaru vůči koruně. Stejně tak není automaticky chráněný ani fond obchodovaný na pražské burze, pokud jeho podkladová aktiva jsou zahraniční.
U akcií bývá měnové riziko často přehlížené, protože investoři sledují hlavně cenu samotného titulu. Jenže pokud český investor koupí akcie za 100 dolarů a kurz se za rok změní z 23 na 21 Kč za dolar, znamená to při stejném dolarovém kurzu o 8,7 procenta nižší korunovou hodnotu. To je rozdíl, který může zisk z investice výrazně zkreslit.
U dluhopisů je situace ještě citlivější. Výnos 2 až 4 procenta ročně může snadno pohltit kurzový pohyb, který je v jednom roce běžně větší. Proto bývají měnově zajištěné dluhopisové fondy mezi konzervativnějšími investory rozšířené víc než u akcií. U bondů totiž investor často hledá stabilitu, a právě kurzové výkyvy ji narušují nejvíc.
Specifickou skupinou jsou i fondy peněžního trhu nebo krátkodobé spořicí produkty v cizí měně. Tam se může zdát měnové riziko malé, ale vzhledem k nízkému výnosu stačí i menší pohyb kurzu, aby korunový výsledek skončil v minusu.
Kdy je lepší riziko přijmout a kdy ho aktivně hlídat
Měnové riziko se nedá odstranit úplně, ale dá se řídit. Obecně platí, že čím kratší je investiční horizont a čím nižší je očekávaný výnos aktiva, tím víc dává smysl ochrana proti kurzu. U peněz na dům za dva roky, u rezervy na studium nebo u konzervativních dluhopisových portfolií je zajištění často rozumné.
Naopak u dlouhodobých akciových investic, které mají sloužit třeba na důchod za 20 let, se řada odborníků přiklání spíš k tomu riziko rozložit než draze zajišťovat. Důvod je jednoduchý: světové trhy jsou samy o sobě kolísavé a náklady na zajištění by mohly část dlouhodobého výnosu ukrojit. V praxi tedy nejde o to měnové riziko za každou cenu vymýtit, ale vědět, kdy je přijatelné a kdy už může poškodit plán.
Nejdůležitější je, aby investor věděl, v jaké měně měří svůj cíl. Pokud chce za deset let koupit byt v Praze, sleduje korunovou hodnotu portfolia. Pokud naopak plánuje život v zahraničí, může být přirozené držet větší část majetku v eurech nebo dolarech. Měnové riziko pak není jen hrozba, ale i součást strategie, kterou je potřeba mít pod kontrolou.
