Amatérský astronom Joël Lapointe, který se zabývá objevováním geologických útvarů, učinil zásadní objev, když na satelitních snímcích v Mapách Google objevil obří kráter v oblasti Côte-Nord v Quebecu. Tento kráter, který se nachází poblíž jezera Marsal, má průměr přibližně 25 kilometrů a jeho pravidelný tvar vzbudil podezření, že by se mohlo jednat o důsledek dopadu meteoritu. Lapointe byl zpočátku skeptický a uvažoval, že o tomto útvaru už odborníci jistě vědí. Než se rozhodl kontaktovat specialisty, provedl vlastní průzkum a zkontroloval dostupné databáze impaktních kráterů, aby zjistil, zda se jedná o známý útvar.
Odborníci, kteří byli osloveni, zpočátku přistupovali k Lapointovu nálezu s rezervovaností. Planetární geolog Gordon Osinski z Western University měl obavy, že většina podobných hlášení od veřejnosti je založena na nepravdivých domněnkách. Aby ověřil Lapointovu teorii, uspořádal v říjnu 2025 expedici na místo nálezu. Tato expedice byla pro Osinského jednou z nejvýznamnějších v jeho kariéře, protože předtím absolvoval více než dvacet expedic v Arktidě a procestoval šest kontinentů. Vědci se při této výpravě museli potýkat s náročnými podmínkami, což zahrnovalo brodění desítky metrů z hydroplánu na pevninu, aby se dostali k místu výskytu kráteru.
Na místě objevili odborníci důkazy o šokové metamorfóze, což je proces, který vzniká při extrémním tlaku a teplotě, jaké se vyskytují při dopadu meteoritu. Mezi nalezenými vzorky byly horniny roztavené obrovským žárem, známé jako impaktní taveniny, a také tříštivé kužely, které vznikají při takových událostech. Tato zjištění jednoznačně potvrdila, že kráter Uhackatik skutečně vznikl v důsledku srážky Země s meteoritem, což je významný krok v oblasti planetární vědy. Analýza odebraných vzorků ukázala, že k impaktu došlo přibližně před 390 miliony lety, což dává vědcům cenné informace o geologické historii naší planety.
Pojmenování a vědecký význam kráteru
Nově potvrzený kráter Uhackatik dostal své jméno po dohodě s místními Innuy z kmene Ekuanitshit, což podtrhuje důležitost zapojení místních komunit do vědeckého výzkumu a ochrany přírody. S průměrem 25 kilometrů patří k největším nově objeveným impaktním strukturám posledních let a je to významný objev, který přináší nové poznatky do oblasti planetární geologie. Na celém světě je známých pouze okolo dvou stovek potvrzených impaktních kráterů a podobně velké objevy jsou vzácné, většinou se objevují v průměru pouze jeden nebo dva ročně. Většina těchto kráterů je přitom menší než 5–10 kilometrů, což činí objev kráteru Uhackatik ještě významnějším.
Vědecký tým plánuje představit výsledky svého výzkumu na výročním kongresu Meteoritical Society, který se bude konat v srpnu v německém Frankfurtu. Následně hodlají publikovat své zjištění v recenzovaném článku. Tento objev ukazuje, že i amatérští astronomové mohou přispět k vědeckému poznání, pokud mají správné znalosti a odvahu zkoumat neznámé. Lapointe dokázal, že k cenným objevům není vždy potřeba špičková laboratoř, ale spíše zvídavost, entuziasmus a ochota hledat odpovědi na nejasnosti v přírodě. Jeho úspěch je inspirací pro další amatérské astronomy po celém světě, kteří by mohli mít další potenciální objevy na dosah ruky.
